Obliba úvěrů u veřejnosti rok od roku stoupá. Finanční instituce v poslední době poskytují úvěry i těm žadatelům, u kterých je velká pravděpodobnost, že budou mít v budoucnu problémy se splácením závazků. Proto roste také počet dlužníků, kteří nejsou schopni své závazky splácet a problém řeší tak, že si na splácení daného úvěru vezmou úvěr další. Pomocnou ruku těmto lidem podal stát. Od 1. 1. 2008 totiž vstoupil v platnost nový insolvenční zákon (Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). Díky němu může dlužník (fyzická osoba) řešit nezvladatelnou situaci svých závazků pomocí oddlužení neboli osobního bankrotu.

Proces oddlužení zahajuje podání žádosti o oddlužení. Tu podává dlužník nebo věřitel, a to buď písemně nebo elektronicky, na krajský soud v místě bydliště nebo sídla dlužníka. V obou případech musí být žádost opatřena úředně ověřeným podpisem. Návrh musí obsahovat:

- seznam majetku a závazků dlužníka
- přehled o dlužníkových příjmech za poslední tři roky
- listiny dokládající úpadek či hrozící úpadek
- případný souhlas manželky nebo ručitelů dlužníka
- souhlas věřitele a jeho dohoda s dlužníkem, že hodnota plnění bude nižší než 30% jeho pohledávky
- návrh dlužníka na způsob oddlužení

Proces oddlužení lze provést dvěma způsoby. Prvním z nich je „zpeněžení majetkové podstaty – jednorázové vyrovnání“. Druhým způsobem je „oddlužení plněním splátkového kalendáře“. O způsobu rozhodují věřitelé dlužníka. Pokud se nedohodnou, rozhodne insolvenční soud. Proces oddlužení podléhá kontrole soudu a insolventního správce. V průběhu procesu oddlužení jsou veškeré údaje o osobním bankrotu a o dlužníkovi vedeny v insolvenčním rejstříku, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Tyto údaje jsou veřejné a z rejstříku zmizí až po skončení procesu oddlužení.

Oddlužení zpeněžením majetkové hodnoty v podstatě spočívá v prodeji majetku dlužníka a rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele. Tento způsob je velmi podobný zpeněžení majetku v konkursu. Na rozdíl od konkurzu se však do našeho způsobu oddlužení nezahrnuje majetek, který dlužník získá v průběhu insolvenčního procesu. Formou osobního bankrotu nelze řešit závazky vyplývající z hypotečních úvěrů ani leasingu. V těchto případech totiž dlužník ručí svým nemovitým či movitým majetkem.

Oddlužení plněním splátkového kalendáře spočívá ve splácení závazků v určitém poměru k jednotlivým ručitelům po dobu pěti let. Insolvenční soud ponechá dlužníkovi na živobytí tzv. životní minimum. To tvoří dvě třetiny částky životního minima jednotlivce doplněné o státem stanovené normativní náklady na bydlení. Dlužník musí proto splňovat podmínku, že bude mít zajištěný stálý příjem, tzn. zaměstnání. Do příjmů se dále počítají dary nebo dědictví. Výši splátek pro jednotlivé věřitele stanoví soud. Důležitou podmínkou je také, že pohledávka všech věřitelů bude uspokojena minimálně ve výši 30%. Výjimku tvoří jen případy, ve kterých věřitel písemně souhlasí, že to bude méně. Ne vždy je však dlužník schopen tuto podmínku zaručit. Insolvenční soud může v takovém případě dlužníka na jeho návrh od placení pohledávek osvobodit. To však nastává pouze v případě, že dlužník tento stav nezavinil, a že věřitelé dostali svá plnění alespoň v takové výši, na jakou by dosáhli v případě konkurzu.

Po pěti letech osobního bankrotu se dlužník od svých dluhů osvobodí. Vyškrtne se z insolvenčního seznamu. Avšak zápis o osobním bankrotu v bankovním rejstříku dlužníkům zůstane. Banky také přiznávají, že k tomuto zápisu budou při další klientově žádosti o případný úvěr přihlížet. V případě neplnění povinností v průběhu procesu oddlužení však může soud zrušit souhlas s osobním bankrotem. Závazky takového dlužníka by poté zůstaly nevyřešeny a věřitelé by je měli právo vymáhat.

Můžeme si položit otázku, zda při procesu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře má dlužník dostatečnou motivaci pro maximální plnění pohledávek. Pro dlužníka je totiž rozhodující pouze doba pěti let a třicetiprocentní hranice uspokojení věřitelů. Dlužník tak nemá dostatečnou motivaci tuto výši překročit. Zbytečně by tak totiž svůj výdělek odevzdal věřitelům. Otázkou tak zůstává, jak budou soudy posuzovat povinnost vykonávání maximální možné výdělečné činnosti. Pravdou však je, že oddlužení formou osobního bankrotu je pro občany možností, jak se jednou provždy vypořádat s nezvladatelnými dluhy.